Jak zhodnotit českou geopolitickou pozici a zahraniční politiku za posledních 25 let? Objevuje se kritika naší přílišné loajality k USA a Západu obecně, prozápadní pozorovatelé naopak kritizují českou politickou praxi za neloajalitu k EU a přátelskost k Rusku. Kde je dle Vás pravda? Které osobnosti a proudy zanechaly v tomto smyslu kladnou stopu a které zápornou?

Složitá otázka. Obecně platí, že prozápadní shoda se v posledních několika letech oslabuje a lidé, kteří mají obchodní a politický zájem na orientaci na Rusko, jsou vlivnější a viditelnější než dřív. S nimi rezonuje nemalá část společnosti, i když to zdaleka není většina. Nejdůležitější dělítko v české politice dnes nevede mezi levicí a pravicí, ale mezi těmi, kterým záleží na udržení západní orientace a hodnot liberalismu a demokracie, a těmi, kteří nás tlačí směrem na východ do postkomunistické břečky, kde rozhoduje právo silnějšího a bohatšího, ne vláda zákona. K těm druhým dnes patří prezident Zeman, bývalý prezident Klaus a část sociální demokracie. K těm prvním obě pravicové strany a značná část občanské společnosti. Nikdo neví, kde v tomto zásadním sporu stojí nejdůležitější politik, Andrej Babiš.

Seriál ParlamentníchListů.cz týkající se geopolitického směřování ČR: Názory všech zúčastněných ZDE

Hovoří se o rozdvojení Evropy na severní část, která se spíše bojí Ruska, a jižní část, která se spíše bojí Islámského státu. Polsko či Pobaltí mají vůči Rusku tvrdý postoj, Slovensko, Maďarsko či Rakousko častokrát s Moskvou „jdou na kompromis“. Kde je v obou dilematech, tedy „severojižním“ i „středo-východoevropském“ do budoucna naše pozice, pokud jde o Rusko, jeho ambice na kontrolu jeho blízkého příhraničí, kritiku lidských práv v Rusku, starost o Ukrajinu apod.?

Evropskou unii ohrožují obě hrozby – islamistický extremismus a ruská rozpínavost. Česká zahraniční politika musí přispět k boji proti oběma těmto hrozbám. Každá jinak ohrožuje naši svobodu a prosperitu.

V českém prostředí se začínají množit názory varující před ruskou hrozbou pro svět, pro Evropu. Vy sám, váš kolega Pavel Šafr, ale i další píšou o rusizaci Česka a jeho příklonu k Rusku. Je to ale oproti třeba zmiňovanému islamismu reálná hrozba? Jak by dle Vás mohlo v příštích deseti letech Rusko proměnit architekturu Evropy? Je nutné se tomu bránit?

Je to absolutně zásadní. Rusko ji přece už mění. Překresluje evropské hranice a porušuje tak mezinárodní smlouvy, které se samo zavázalo plnit. Britský ministr zahraničí Philip Hammond právě řekl, že snaha Západu integrovat Rusko do šířeji pojatého mezinárodního společenství zkrachovala a je třeba se podle toho zařídit. To je – konečně – od západního politika nebývale přesné, realistické vyhodnocení situace. Rusko už není partner, samo si zvolilo postoj protivníka Západu – Evropské unie a obranné aliance NATO.